Ringo Starr
Richard Starkey-Ringo Starr
V jedné z nejpoetičtějších scén slavného beatlesáckého filmu Žlutá ponorka se courá kreslený Ringo v pruhovaném sáčku černobílým opuštěným městem: "Proč mně se nikdy nic nepřihodí," posteskne si pro sebe. Náhle se z vln říčky Mersey vynoří příšerný žlutý stroj. Ringo se poleká a běží za strážníkem: "Věřil byste, že mě pronásleduje žlutá ponorka?" - "To bych nevěřil." - "Myslel jsem si to," pokývne Ringo smutně hlavou a jde dál vstříc osudu. V Perném dni jde zase po hrázi; musí to být Temže. Nevysoký Ringo Starr se maskuje v baloňáku a marně schovává pod leninskou bekovkou svůj nos-skobu, za který ho chtějí desetitisíce dívek držet ("I Wanna Hold Your Nose," zpívají). Slavný bubeník nejslavnější skupiny na světě hází pak s proletářským záškolákem do vody kameny. "Zvláštní ...," brumlá si teskně do kamery třiadvacetiletý rockový Chaplin: "Nikdy mě nenapadlo, že střední věk a stáří zaberou skoro celý život." A jde pomalu zpátky, protože ho čeká narvaný sál a Ti Brouci, jeho osud. Nejspíš je měl nejvíc rád; když se rozešli, nejhůř to nesl a nejpevněji ze všech věřil, že se zase můžou dát dohromady. Možná proto, že mu chyběl Lennonův intelektuální sarkasmus, neměl ani McCartneyho skladatelské ambice, ani trpělivost sdílet Harrisonův indický nadzemský chrám; jako by tenkrát nevěděl kudy kam. Letos v dubnu to bylo už třicet let, co se Beatles oficiálně rozpadli, a 7. července roku 2000 bylo Ringovi šedesát. MALÝ MAROD Byl z Beatles nejstarší, narodil se ve čtyřicátém roce po půlnoci v domku čp. 9 v Madynově ulici v Dingle, jedné z nejchudších liverpoolských čtvrtí poblíž přístavu; právě tam se už v roce 1936 nastěhovali novomanželé Richard Starkey a Elsie Gleaveová, pekárenští dělníci. Válečné miminko, navěky jedináček, v krabici od sardinek - stejný pach, tytéž rozměry - si nijak extra nežilo. Poporodní spánek maminky začalo rušit kvílení poplašných sirén, to na Liverpool začaly padat první německé bomby. Ačkoli mu byly teprve tři, rodiče se rozvedli - svého otce pak malý Ríša a teenager Ritchie viděl už jen třikrát v životě; Ringo nikdy. "Když prší, nemám si s kým povídat," šišlal smutně v pěti letech. Měl prý krásné velké modré oči. A tak začal chodit do školy a máma zase do práce. Asi za rok dostal zánět slepého střeva, po dvou operacích a celém roku v nemocnici se zas vrátil do lavice. Ani předtím nebyl v učení nijak bystrý, teď byl však beznadějně pozadu. Nenáviděl doučování od chytřejších spolužaček a cibuli, zato v sedmi letech kradl v obchodním domě a miloval fotbalový klub Arsenal. První hudbu, kterou slyšel, vyluzoval na foukací harmoniku jistý pan Lester, nápadník jeho babičky. Když mu bylo jedenáct, přijali ho na jakýsi druh naší střední všeobecně vzdělávací školy, což ho tedy opravdu nebavilo. Z hudební výchovy propadal, prý mu šlo drama. Zato se skamarádil s novým matčiným přítelem, dekoratérem a příležitostným malířem Harrym Gravesem z (považte!) Londýna. "Jen se, mami, zase vdej," řekl jí v dubnu 1953, když mu táhlo na třináct. Posmrkával a škrábalo ho v krku, což nebylo dojetím, ale počínajícím velmi komplikovaným zápalem plic. Když přišel z nemocnice, bylo mu patnáct - dva rozhodující roky v životě mladého muže strávil ve špitále, což byl zároveň i konec jeho více než formální školní docházky. Ve škole v Dingle Vale si na něj už nikdo nepamatoval (jen o pár let později tam u příležitosti dne otevřených dveří odhalí pamětní desku žáka Ringa Starra). Začal si hledat práci, jenže z jedné strany nesměl nosit nic těžkého, z druhé ho limitovalo jen to nejzákladnější vzdělání. Nakonec se stal instalatérským učněm. Bylo mu sedmnáct, byl malý, slabý a ne moc chytrý. TLUČE BUBENÍČEK "Ringo poprvé bubnoval, až když si koupil první soupravu," tvrdí jeho životopisec. "V nemocnici jsem z dlouhé chvíle bubnoval na noční stolek," trumfuje Ringo. "A abychom se tam moc nenudili, chodila k nám jednou týdně hudební skupina. Jeden z muzikantů měl na papíře namalované velké noty - zelené, žluté, červené. Když ukázal na červený puntík, ozval se velký buben, žlutá nota znamenala činel ..." Bicí souprava. První buben si Richard Starkey koupil v šestnácti, paličky si tehdejší truhlář vyřezal z polínka. Pak přidal soupravu z placatých (činely) a hlubokých (tom-tomy) plechovek a plechu (malý buben). "Bubnovat jsem moc neuměl, jen jsem do toho bouchal." První opravdovou bicí soupravu za dvanáct liber dostal od nevlastního otce v lednu 1958. Už v únoru začal vypomáhat v kapele Eddie Clayton Skiffle; kluci ze sousedství hrávali pro dělníky ve fabrice o polední přestávce. Ačkoli na tom moc nezáleželo, Ritchie cítil, že nedrží rytmus. Jednoho dne si doma v ložnici sedl za bicí a ambiciózně si slíbil, že bude denně cvičit. Po několika minutách ho sousedi hlasitě posílali pryč. "Od toho dne jsem už nikdy necvičil: jediným tréninkem bylo hraní s kapelou na pódiu," doznal se o třicet let později v respektovaném odborném časopise Moderní bubeník. Přes angažmá v několika dalších skifflových kapelách, které byly jakousi britskou obdobou amerických rock'n'rollových, se Ritchie v roce 1959 připojil k místní docela věhlasné partě Rory Storm And The Hurricanes. Měli červená saka a sezónní angažmá v prázdninovém letovisku Butlin's s celkem slušným příjmem; Starkey dal vale zaměstnání a brzy i svému jménu. Už před tím mu sem tam někdo řekl "Rings" - ve dvaceti letech nosil čtyři nepřehlédnutelné prstýnky, ve skladbě Starr Time hrál zase sólo na bicí. A pak se to nějak spojilo a zkomolilo. Jedenadvacáté narozeniny oslavil Ringo v kruhu spřátelených liverpoolských kapel Gerry And The Peacemakers a Big Three, Beatles nepřišli, Ringo se s nimi ještě neznal a oni byli z jiné části Liverpoolu. Potkali se až v Hamburku, Ringo byl relativně slavnější - měl vlastní byt, třicet liber týdně a auto. Beatles často dělali Rorymu Stormovi předkapelu. Ve skutečnosti byli jedinými z celého Liverpoolu, které Ringo s chutí poslouchal. "Už tehdy byli velmi dobří." Podle našich zvyků svolává bubeníček hochy, tady to bylo naopak. Jednoho dne ráno zaklepal na dveře manažer Beatles Brian Epstein, jestli by si Ringo nezahrál odpoledne s Beatles v liverpoolském Cavern Club, v Jeskyni. "Jen co vstanu z postele," zaradoval se prý Ringo. První společný koncert s Beatles Ringo nehrál v Jeskyni, ale už o den dřív, 18. srpna 1962 v sálku Hulme Hall v Port Sunlight. Ringovo angažmá však nebylo ještě definitivní. Dívky v publiku předchozího bubeníka Beatles Peta Besta zbožňovaly, manažer Ep-stein postrádal u Ringa víc osobnosti a ostatně ani Ringo neměl úplně jasno - King Size Taylor mu nabídl dvacet liber týdně, Beatles konečně přihodili pět navíc. "Tak jsem k nim šel nastálo." TAK TROCHU POMOCI PŘÁTELŮM Ringo Starr se stal členem Beatles oficiálně 1. září 1962. Tři dny poté odjeli liverpoolští Beatles do londýnských studií natáčet svůj první singl Love Me Do. Ringo se tam dostal do svízelné situace, která jako by předznamenala jeho postavení v rámci kapely. Po několika zkouškách producent George Martin zavolal zkušeného studiového bubeníka Andyho Whitea; Ringovi dal do ruky tamburínu a poslal ho hodně dozadu. "Bylo mi hrozně, ale od té doby jsem už hrál na všech písničkách Beatles snad kromě Back In The USSR a nějakých skladeb z Abbey Road, kde bubnoval Paul. Říkali mi, že hraju 'srandovní doprovod' 'blbým stylem' a 'blbý výplňky' takovým 'blbým beglajtem' - nepoznali, že je to můj styl," bránil se Ringo ještě v době, kdy byl v amerických studiích dáván za vzor takovým bubenickým mistrům, jako Jim Keltner. Když dnes s třicetiletým odstupem měříme Ringovu roli v Beatles, je zřejmé, že byla mnohem důležitější, než si tehdy všichni včetně něj dovedli představit. Vždyť beatlemanie nebyla zdaleka jen o hudbě; kdykoli bylo potřeba zdůraznit pro kapelu tak pověstnou image rošťáckých, hravých, lehce odrzlých, ale vlastně docela bezelstných kluků, byl Ringo vždy jakoby proti své vůli postrčen do popředí. Při rozhovorech, v reklamích "klipech", ale hlavně ve filmech. Vedle už zmíněné chaplinovské kreace v Perném dni byl roztržitým antihrdinou dalšího beatlesáckého filmu Help! a je nezbytné znovu připomenout animovaného Ringa ze Žluté ponorky, když se slovy "Mám v kapse díru," vytáhne z kalhot jakousi černou placku. S písničkami to bylo horší, v lepším případě mu John prý pustil nějakou desku a lapidárně řekl: "Tak asi takhle." "Ale vždyť tam hrajou dva bubeníci," špitl Ringo spíš pro sebe. Sem tam mu nechal Lennon s McCartneym nazpívat nějakou písničku, kterou zvládl rozsahem a jejíž nálada odpovídala jeho výrazu. Což byly hlavně do country laděné skladby - například Act Naturally, Boys, a pak With A Little Help From My Friends, která se stala jakýmsi Ringovým malinko hořkým vyznáním: "... a když vypadnu z rytmu, přátelé mi trošku pomohou." Jeho skladatelské pokusy zůstávaly ve stínu ostatních, a tím pádem v šuplíku - povedlo se mu Don't Pass Me By z Bílého dvojalba, a především Octopus's Garden, Zahrada chobotnic. To bylo tak: Ringo si prý na Sardinii na lodi objednal rybu a hranolky. Když mu přinesli chobotnici, rozčilil se: "Jak někdo může jíst chapadla - to přece není ryba." Kapitán mu pak vyprávěl o chobotnicích, jak pod hladinou sbírají kamínky a plíšky a z toho si budují takové zahrádky. A Ringo měl v tu chvíli pocit, že by se nejraději do takové ukryl. Rozpad kapely byl totiž na spadnutí. Ačkoli kapela stále vydávala nové desky, duch kamarádství, pospolitosti se z ní vytrácel. Vždycky byli čtyři a najednou byl každý sám. Když Ringo na dva týdny kapelu opustil, zašel za Johnem: "Odcházím z kapely, vy tři jste jako jeden a já jsem mimo." - "A já myslel, že jste to vy tři," odpověděl Lennon. A stejná situace se opakovala u Paula: "Já bych řekl, že jste to naopak vy tři." Jak u blbých. Beatles pak dotočili Bílé dvojalbum, vypjali se k Abbey Road, společně nestihli ohlídat Let It Be, ve skutečnosti se však rozešli už tehdy, když si Ringo odjel "větrat hlavu" na Sardinii, protože se přestali mít rádi. RINGO STAR Když pak 10. dubna 1970 "velká věc" praskla oficiálně, ti tři ostatní jen pokračovali na vlastní pěst, což stejně dělali dobré dva roky před tím. Ringo se však cítil "úplně ztracený". Sedl si a nedovedl pochopit, co s ním teď bude. Měl sice za sebou docela úspěšnou roli ve filmu Candy a v sedmdesátém roce si zahrál v Kouzelných vánocích po boku samotného Petera Sellerse, ale ohledně hudby nevěděl kudy dál. "Pak jsem usoudil, že něco dělat musím, a dal jsem dohromady písničky, které jsem si hrával doma na mejdanech, hlavně šlágry ze čtyřicátých let - třeba Night And Day nebo Stardust, a tak vzniklo (v produkci George Martina!) mé první sólové album Sentimental Journey. Jednak jsem se tím sám postavil na nohy a taky jsem měl dárek pro maminku." Současně vypomáhal při natáčení Harrisonovi, tam se seznámil s producentem Peterem Drakem. V autě mu pouštěl své milované country. "A proč teda nenatočíš countryovou desku?" - "Nechce se mi bydlet půl roku v Nashvillu," namítal Ringo, zblblý tím, jak dlouho se točila alba Beatles. "Blázníš, s Dylanem jsme byli hotoví za dva dny." Country album Beaucoups Of Blues (1970) bylo nahráno za tři dny - Ringovi přece jen chvíli trvalo, než se rozhýbal. Zde je potřeba podotknout, že obě alba měla slušný komerční úspěch. Navíc Ringo tehdy (v produkci George Harrisona) dobyl singlové hitparády písničkami It Don't Come Easy (výbornou živou verzi předvedl na trojalbu se záznamem Koncertu pro Bangladéš) a Back Off Boogaloo; chytlavé dusavé boogie došplhalo v Anglii až na druhou příčku. V roce 1973 se vydal do Ameriky na ceremoniál cen Grammy. "Když už tam budu, mohl bych zase něco v Nashvillu ..." - "A proč ne v Los Angeles?" nabídl kamarád a producent Richard Perry. Za dva týdny bylo album Ringo (1973) na světě, jak s uděláním se v ten čas v hlavním městě show businessu porůznu pohyboval George, Paul i John. Ani jeden z nich neodmítl přispět, a tak se Ringovi splnil sen - být zas s kámoši (alespoň na desce) pohromadě. Svatoplukovy pruty, úspěch byl obrovský. Dodnes i to nejkomerčnější rádio občas zahraje ironicky nostalgickou, a především velmi zpěvnou hříčku You're Sixteen, tenkrát se však nejvíc prosadila hybná skladba Photograph, Ringovo vyznání jeho dávné vášni (ostatně v té době býval pravidelně viděn na koncertech glamrockové kapely T. Rex s kamerou v ruce - točil a režíroval film Born To Boogie o jejich zpěvákovi Marku Bolanovi). Kamarádi z kapely (a taky Elton John) mu ještě pomohli na dalším albu Goodnight Vienna (1974); šlehačkou na této kávě, tak ostře kontrastující s vrcholnou oblibou hard rocku, byla Ringova interpretace letité písně Platters Only You. Deska byla zároveň prvním (a na dlouhou dobu posledním) vrcholem sólové kariéry Ringa Starra. HVĚZDA V KAPSE The Beatles se vrátili; opět ve studiu Abbey Road. Po čtvrt století od svého oficiálního rozpadu spolu připravují projekt The Beatles Anthology. Jen ten čtvrtý muž vpravo není John Lennon, ale producent stejně slavný jako liverpoolská kapela - Sir George Martin. - Foto ČTK/AP " V roce 1975, v době, když se jim narodilo třetí dítě, se rozvedli s Maureen Coxovou, s níž se seznámil ještě v liverpoolské Jeskyni (a hned si ji pro jistotu vzal). V roce 1969 na tohle téma Ringo žertoval exkluzivně pro Mladý svět: "Ano, můj syn se jmenuje Zak, až se mi narodí holčička, bude se jmenovat Skola." Čert ví, jak to u nich doma chodilo. Jeho hudební dráha šla od deseti k pěti a pak i dál. Dalšími alby (Rotorgravue; 1976, Ringo The 4th; 1977 a Bad Boy; 1978) Ringo jen rozmělňoval onu úspěšnou retro polohu, písně navíc postrádaly ten přitažlivý melancholický odér a sám Ringo ze všeho nejvíc chuť do života; při automobilové nehodě v roce 1980 měl hodně namále. Z nejhoršího se dostal díky filmu. Krom dvou zmíněných měl do té doby na svém kontě biografy nejrůznějších žánrů: Blindman (1971) zappovskou šílenou podívanou 200 motelů, ale také kýčovitou Lisztomanii z roku 1975. V roce 1981 se při natáčení filmu Caveman seznámil s herečkou Barbarou Bachovou; rychlý sňatek a další děti mu vlily novou krev do žil. Ringovi bylo přes čtyřicet, prošel si krizí středního věku, prodělal několik překvapivě úspěšných protialkoholních kúr a začal to zase zkoušet s písničkami. Obě alba, která natočil v osmdesátých letech, Stop And Smell The Roses (1981) a Old Wave (1983), byla naneštěstí tak špatná, že nebyla ani odvarem z Ringových nejlepších písní - jen karikaturou tak zmršenou, že dokonce nenašla amerického distributora. A tak Ringo Starr, bubeník nejslavnější kapely na světě, začal v televizi číst dětem večerníčky (Thomas The Tank Engine), hrál dokonce v TV adaptaci slavné Alenky v říši divů. Zkrátka Hajaja. Jenže život šel podle té písně o přátelích, kteří trošku pomohou. A hned na počátku roku 1989 se Ringo postavil do čela vyloženě koncertního projektu All Starr Band, kde se v jakémsi dobrovolném sdružení střídala řada špičkových muzikantů - Peter Frampton, Joe Walsh z Eagels, Dr. John, Billy Preston, Ringův letitý kamarád, bubeník Jim Keltner, ale také Springsteenův saxofonista Clarence Clemons. Navzdory věku mladicky odvázané koncerty byly zaznamenány na albu Ringo Starr And His All Starr Band a Live At Montreux, na kterém s Ringem spolupracoval dokonce sám věhlasný aranžér Quincy Jones. Ještě v roce 1998 objížděl svět s hvězdným obsazením svého bandu (Jack Bruce, Garry Brooker, Joe Walsh), dostal se dokonce až do Moskvy, kde skvěle zazpíval prehistorické Love Me Do. Sem tam přidával nové písničky z chystaného alba Vertical Man (1998), dosud nejspíš nejsilnější sólové desky. Výtečné skladby v čele s obehrávaným, a přece stále svěžím popěvkem La De Da vrátily Ringa Starra mávnutím proutku do první ligy. Asi největší zásluhy patří Ringovým spoluautorům většiny skladeb Marku Hudsonovi a Deanu Garkalovi. Jak už je ovšem Ringovým dobrým zvykem, neobešlo se to bez pomoci přátel (Brian Wilson z Beach Boys, Tom Petty, ale také metalový Ozzy Osbourne či Steven Tyler z Aerosmith), včetně té nejmladší generace (Alanis Morissettové). Ani Paul McCartney a George Harrison neodepřeli. A John Lennon? Ten věděl už před lety, že Ringův talent "jednou musí vyjít na světlo. Něco v něm září, jenže jak se toho chceš dotknout, tak to zmizí." Jako by si svou hvězdičku, star, Ringo schovával v kapse.
RINGO
(DR.H, 26. 1. 2008 10:13)